Letuška Emirates: Nejčastější otázky 4

Jaký je tvůj nejhorší zážitek jako letušky Emirates?

No jéje, i těch jsou plné knihy. 😄 Jsou to nepříjemné zážitky nejen ze strany pasažérů, ale taky nevhodné chování kolegů. Dokonce takové extrémy jako sexuální harašení. A pokud byste čekali, že nás sexuálně obtěžovali pasažéři, pak jste vedle. Uniforma Emirates vzbuzuje respekt a obdiv, takže si nic (díkybohu) pasažéři nedovolí. Dobrá, něco si dovolí 1 pasažér ze sta, a těch zbylých 99 jsou kolegové.

Na palubě se běžně stávalo, že si supervizor vyhlédl letušku, za kterou pak celý let chodil a flirtoval s ní. Většinou si vytipoval nováčky (mladší a vystrašenější, takže poddajnější). I já se kolikrát bála odmítnout nadřízeného, protože byl autorita a měl moc mi pořádně zavařit.

A tak jsem volila taktiku vyhýbání a snažila jsem se být pokud možnost co nejvíc ve skupině s ostatními kolegy, aby si nic nedovolil. Hlazení po zádech a rádoby letmé doteky byly jejich taktikou – a to nejen v destinacích, ale i na palubě, kdy jsme na sobě měli uniformu!

Nevhodné dotýkání a slovní narážky jsou nešvar, na který dokonce Emirates oficiálně posádku upozornily. V prvním dílu v kapitole „Brusel a sexuální harašení“ jsem vám popsala přesně takového slizáka. Jmenoval se Amir a byl to Egypťan a supervizor k tomu (další běžná dvojkombinace sexuálních loudilů na palubě Emirates).

Kouř na palubě a posádka, která okamžitě vyběhla i s hasičáky, aby uhasila oheň – tohle je zase jeden z nejhorších zážitků, o který se mi postaral pasažér! Zapálil si cigaretu na toaletě a tím spustil detektor kouře! Ještě dlouho po tom zážitku jsem se třásla všude po těle! Zážitek to pro mě byl tak silný, že jsem o něm napsala v knize, abych se z toho šoku vypsala…

Jaký je tvůj nejlepší zážitek jako letušky Emirates? Je něco, co ti utkvělo v paměti z dob, kdy jsi dělala letušku?

Hodně specifický pro mě byl covidový let, kdy na sedadlech místo pasažérů seděly krabice. Žádní pasažéři, žádný servis, žádný zmatek! Jen pochůzka s hasícím přístrojem kabinami každých třicet minut. Ony by se ty roušky a gumové rukavice v krabicích samy nevznítily, ale předpisy jsou předpisy.

Atmosféra na letu byla úžasně klidná! Bylo to snad poprvé, kdy jsme se k sobě všichni chovali jako rodina a let si maximálně a bez stresu užili.

Tenkrát jsem dostala možnost vyspat se v kóji v první třídě a na cestě zpět zase na sedadle v business třídě. To se mi nikdy předtím, ani potom, už nepoštěstilo. Byl to let do New Yorku, takže pořádně dlouhý – kóje na vyspání se proto hodily. 🙂

Tohle byl jeden z nejhezčích zážitků z paluby, který mi utkvěl v paměti. Mám ale i spousty zážitků přímo z destinací. V jihoafrickém Durbanu jsem si například zaplavala se žraloky, v Keni pohladila slůně, v Dubaji si skočila padákem a v Bangkoku se zakousla do tarantule. Pokud by vás zajímalo, jak chutnají dokřupava osmažené nožičky tarantule nebo škorpiona, sáhněte po prvním dílu.

V Buenos Aires jsem šla navštívit hřbitov, kde je pohřbená Evita (je to jakási místní atrakce) a v Riu jsem si zase vyvrtla kotník. 😅 I tak na Rio vzpomínám v dobrém. S kolegyněmi jsme si poznávací tour pořádně užily! Při letu s rogalem jsem sice na vteřinu ztratila vědomí, ale nakonec si adrenalin užila (vím, je to šílené, ale já ráda sbírám adrenalinové zážitky 😅).

Pak jsme se prošly po slavné pláži Copacabana a vydaly se autem k Soše Krista Spasitele. To, že ten den silně pršelo, byla mlha a my ze Sochy neviděly nic, už je další věc… 😄 Co se ne/dělo v Riu de Janeiru (a jak se obsluhuje plné letadlo s vyvrtnutým kotníkem) nemohlo chybět ani v knize. 🙂

Proč ses rozhodla s prací letušky Emirates skončit?

Já s odchodem koketovala už dlouho předtím, že než jsem ten krok udělala. Atmosféra na palubě i v aerolinkách se stávala čím dál toxičtější. Na každý let jsem chodila se strachem, kdo mě za co nahlásí.

Životnost letušky (alespoň u Emirates) není moc dlouhá. S vysokým počtem nalítaných hodin a mizernou zdravotní péčí, kdy nám firemní doktoři na všechno předepisovali Panadol, to není kariéra na celý život. Z toho neustálého předepisování Panadolu vznikl dokonce i náš interní vtip.

„Máte zlomenou nohu? Tady, vezměte si na to Panadol.“

Nevyspalost, zhoršující se zdravotní stav (i ten psychický) a zastrašování ze strany aerolinek, kdy si člověk nedovolil hodit se marod, už si dávno vybraly svou daň.

Odejít z Emirates ale nebylo snadné rozhodnutí… Životní styl letušky je totiž návykový. Práce letušky mě naplňovala a kromě toho pořád zbývalo pár destinací, kam jsem se chtěla ještě podívat. A taky jsem se nechtěla vzdát tak vysokého platu, na který bych například v Česku jen stěží dosáhla. Dubaj pro mě byla jakási zlatá klec (bezpečná, ale pořád klec), a tak jsem byla ochotná ještě nějakou dobu vydržet…

Když ale přišel covid a my přestali lítat, začala jsem nad odchodem vážně uvažovat. Po půlroce, kdy jsem měla tuším jen tři lety, jsem si řekla, že už to stačilo a je načase jít dál.

Pandemii jsem brala jako znamení. A taky už jsem zoufale potřebovala nějakou výzvu v podobě kariérního růstu (když už byl upgrade do byznys třídy vlivem pandemie v nedohlednu). Nebo alespoň takovou, která by nevyžadovala neustálé stereotypní „chicken or beef?“ a stejné úkony na palubě pořád dokola.

Jak probíhalo ukončení pracovního poměru letušky Emirates?

Stačila jediná věta mé manažerce (tj. přímé nadřízené) o tom, že končím. Pak bylo zapotřebí odevzdat identifikační karty, duty free pouch (pytlík do kterého jsme dávali peníze za prodané duty free zboží na palubě) a zařídit si stěhováky a letenku jak pro člověka samotného, tak pro náklad. Já měla nárok na 200 kg nákladu, který jsem si bezplatně mohla nechat poslat zpátky do Prahy. Jenže jsem váhový limit překročila o několik desítek kilo!

Stěhovák mi je naštěstí pomohl v oficiálních dokumentech „zaonačit“, abych nemusela za nadbytečné kila doplácet. Ještě ten den jsem s ním šla na rande. A ne, nebylo to proto, že mi pomohl nepozorovaně pronést věci přes hranice… 😜 Prostě jsem si řekla proč ne – stejně zítra odlítám z Dubaje. Navíc, kdo může říct, že byl na rande s třicetiletým panicem z Pákistánu, ehm. Ani tuhle historku jsem si nenechala pro sebe a víc se o ní rozepsala ve 3. dílu Deníku letušky. 🫡

’ alt srcset sizes class=“et-waypoint et_pb_animation_top et_pb_animation_top_tablet et_pb_animation_top_phone wp-image-3027 et-animated” style=“background-blend-mode:normal!important;background-clip:content-box!important;background-position:50% 50%!important;background-color:rgba(0,0,0,0)!important;background-image:var(—sf-img-33)!important;background-size:100% 100%!important;background-origin:content-box!important;background-repeat:no-repeat!important”>

Deník letušky 1. díl

Papírová knihanebo e-book

Více informací

’ alt srcset sizes class=“et-waypoint et_pb_animation_top et_pb_animation_top_tablet et_pb_animation_top_phone wp-image-3023 et-animated” style=“background-blend-mode:normal!important;background-clip:content-box!important;background-position:50% 50%!important;background-color:rgba(0,0,0,0)!important;background-image:var(—sf-img-34)!important;background-size:100% 100%!important;background-origin:content-box!important;background-repeat:no-repeat!important”>

Deník letušky 2. díl

Papírová knihanebo e-book

Více informací

’ alt srcset sizes class=“et-waypoint et_pb_animation_top et_pb_animation_top_tablet et_pb_animation_top_phone wp-image-3024 et-animated” style=“background-blend-mode:normal!important;background-clip:content-box!important;background-position:50% 50%!important;background-color:rgba(0,0,0,0)!important;background-image:var(—sf-img-35)!important;background-size:100% 100%!important;background-origin:content-box!important;background-repeat:no-repeat!important”>

Deník letušky 3. díl

Papírová knihanebo e-book

Více informací